- Advertisement -Newspaper WordPress Theme
BydleníPřísní rodiče vychovávají nejlepší lháře, tvrdá ruka nezaručí slušné dítě

Přísní rodiče vychovávají nejlepší lháře, tvrdá ruka nezaručí slušné dítě

Už dávno neplatí spojený přísný rodič – slušné dítě. Výzkumy dokazují, že přísností vytváříme doma prostředí, ve kterém se dítě ze strachu před trestem obává být upřímné. Lhaní dítěte je tedy výchovnou chybou rodiče.

Už v osmnáctém století tvrdil filozof Jean-Jacque Rousseau, že děti jsou od přírody dobré; jejich neupřímnost je výsledkem tvrdého prostředí, které rodiče vytvoří.

Děti proto využijí různé způsoby, jak se trestu a hněvu rodiče vyhnout, a uchylují se k nepravdě. Jeden dospělý muž se svěřil, že jako dítě byl ze svého otce zděšený; tak se ho bál, že mu raději lhal do očí – neupřímnost jako způsob vyhnutí se problémům, si tak osvojil už jako malý chlapeček, a bojuje s tím dodnes.

Podobný scénář najdeme ve většině rodin; dítě se naučí lhát už od kolébky, protože si spojilo dvě a dvě, tedy že zatajením pravdy se dokáže vyhnout trestu.

Lži DÍTĚTE VYTVÁŘÍ RODIČ přísnosti
Je nutné poznamenat, že křik, trest, fyzické týrání (ano, facka a plácnutí po zadku nejsou ničím jiným) či zahanbení vyvolávají v dítěti strach z rodiče. Není to respekt, co k vám cítí, ale strach a des.

Bojí se vás, a domov přestává být bezpečným místem, kde se může bez obav vyjádřit a svěřit. Přestává vám věřit, uzavře se do sebe a svého světa, kde není pro vás místo. Děti jsou zároveň velmi vnímavé a moudré, proto využívají vše ve svůj prospěch – i lež.

Pokud jste přísný rodič a dítěti dáte jeho vylomeniny „vyzrát“, je jasné, že jejich zatají. Podobný názor sdílí psychoterapeutka Philippa Perry. Pokud vládnete železnou rukou, atmosféra takového domova vybízí k neupřímnosti. Perry dodává, že rodič nese vinu za lež dítěte; a trestat dítě za něco, co sám rodič způsobil, situaci jen zhorší.

BEZ keřů a TRESTŮ SE DĚTI cítit bezpečněji
Problematice dětského lži se věnovali i výzkumníci Victoria Talwar z univerzity McGill, a Kang Lee z Torontské univerzity. Studie, publikovaná v žurnálu Child Development, se uskutečnila v roce 2011, aktuálně je však dodnes.

Zúčastnilo se v ní 84 dětí ve věku 3 a 4 roky. První skupina pocházela ze školky s benevolentnejšími pravidly, kde byly fyzické tresty zakázány. Druhá skupina navštěvovala školku, známou svým striktním přístupem – používali fyzické tresty jako bití prutem po rukách či výchovná po zadku za neuposlechnutí nebo vylomeniny.

Podobné praktiky byly podporovány samozřejmě i samotnými rodiči; na začátku výzkumu měli odpovídat na otázky jak by se zachovali v určitých případech dětského vyvádění (proběhnutí přes silnici …).

Rodiče těch dětí, které byly i ve školce fyzicky či psychicky trestané, by učinily totéž i doma (a skutečně i dělali). Žádný rodič by však nepoužil tvrdší fyzické tresty, jen jemnější formy jako plácnutí po zadku.

EXPERIMENT s hračkou
Samotná výzkumná studie probíhala s dětičkami. Vše začalo jako hra. Děti byly usazeny do místnosti, která byla neustále pod dohledem výzkumníků díky kamerám. Jeden z nich si vodil děti po jednom do místnosti, usadil jejich zády k sobě a požádal, aby hádali, co slyší.

Následně použil hračky s pískavým mechanismem uvnitř; děti měly hádat k jaké hračce zvuk náleží (např. zvuk Hav náleží plyšové hračce-pejskovi). Výzkumník použil dvě hračky (pejska a plačící panenku), potom odběhl ven z místnosti a dítěti přikázal, aby se otáčelo a nepodívali na třetí hračku.

Jak se dalo čekat, přibližně 80% dětiček se otočilo a zjistilo, že třetí hračka je levík. Levík ale nevydával zvuk lvího řevu, ale písničku z narozeninové karty. Když se výzkumník po minutě vrátil, zakryl lvíčka plachtou a dětí se zeptal dvě otázky: Zda se ohlédli za sebe, a co je to za hračku pod plachtou.

Přísnost VYTVÁŘÍ LEPŠÍ lháře
Výzkumníci zjistili, že výběr školky nehrál roli ve výskytu lží; děti z obou, benevolentní i trestající měli sklon lhát ve stejné míře. Výsledky poukazují na přirozenost dětí využívat šanci ve svůj prospěch a vyhnout se trestu či přistižen při činu.

Rozdíly mezi školkami se projevily ve vytříbenosti lží; děti z benevolentní školky nevěděli úspěšně pokračovat ve lži a na otázku, jaká hračka je pod plachtou, odpověděli správně, což dokazovalo jejich předchozí lež.

Děti z přísnějších školek měli lež na vyšší úrovni – 94% z nich ve lži pokračovalo, aby bylo konzistentní a neprůstřelné. Výsledky značí, že jsou zvyklé lhát a jsou v tom mnohem lépší než děti z benevolentnejšieho prostředí.

Každé dítě dříve či později řekne svou první lež; naučí se využít situace ve svůj prospěch a usnadnit si život. Důležité je, jak se rodič s lží vypořádá – pokud dítě potrestáte, příště opět zalže aby se trestu vyhnulo, ale lepší a promyšlenější.

Neznamená to ale, že budete lež ignorovat, a dítě si neponese následky svých činů.

Subscribe Today

GET EXCLUSIVE FULL ACCESS TO PREMIUM CONTENT

SUPPORT NONPROFIT JOURNALISM

EXPERT ANALYSIS OF AND EMERGING TRENDS IN CHILD WELFARE AND JUVENILE JUSTICE

TOPICAL VIDEO WEBINARS

Get unlimited access to our EXCLUSIVE Content and our archive of subscriber stories.

Exclusive content

- Advertisement -Newspaper WordPress Theme

Latest article

More article

- Advertisement -Newspaper WordPress Theme